Manifest pro evropské uvìdomìní

Společné prohlášení prezidentů Semaines Sociales de France a Ústředního výboru německých katolíků

Jako prezidenti Semaines sociales de France a ústředního výboru německých katolíků, dvou katolických laických hnutí, je se podílejí na nábo enském a společenském dialogu, obracíme se dnes na veřejnost našich zemí a celé Evropy. Navazujeme přitom na německo-francouzskou tradici aktivní účasti na evropském díle výstavby a anga ujeme se v diskusi, která se v posledních letech vyvíjela na rovině evropské občanské společnosti. Naše iniciativa je otevřená pro všechna křesťanská laická hnutí, je se chtějí podílet na vytváření evropského uvědomění. 1. Úvod

Odkud pochází pocit vystřízlivění, který zachvátil národy Evropy? Copak dílo, které vytvořili budovatelé Evropy v průběhu dvou generací není dostatečně impozantní? Václav Havel dává následující přiléhavou odpověď: "Nemohu se zbavit dojmu, e vše, čeho bylo a dosud dosa eno je výsledkem práce z dřívější epochy a zapadá do jiného kontextu. Tento projekt se pohybuje kamsi, bez opravdu nových impulsů, bez skutečné znalosti okolností. Působí to dojmem, jako by si Evropa v procesu výstavby nebyla dostatečně vědoma kontextu v zásadě zcela nového, kontextu ve kterém se vyvíjí dnes, aby tak reflektovala vlastní podstatu a zevrubně se na ní dotazovala".

Z tohoto zorného úhlu je třeba chápat předkládaný manifest. Chtěli bychom přispět k vytváření evropského uvědomění ve společnostech, ze kterých se skládá dnešní Evropská unie i Evropská unie zítřka. Dědictví společných dějin nepostačuje k zalo ení skutečného uvědomění společenství. Pouze dalekosáhlé porozumění pro člověka a jeho podstatu mů e vytvářet takovéto uvědomění. Zmíněné porozumění spočívá v idovsko-křesťanské tradici, v tradici řecko-římského světa a v duchu osvícenství: pohled na bli ního, rozhodnutí chápat přítomnosti jako společnou výzvu, ke které ka dý přispívá svou hřivnou, poslání celebrované v pro ité otevřenosti vůči světu, které není ra eno arogancí, nýbr skromností a vztah mezi spirituální a politickou sférou, který zaručuje svobodu svědomí ka dého jednotlivce. Z toho vyplývají konkrétní důsledky, které jsou v tomto manifestu pojmenovány. Jde však té o fascinaci, kterou má Evropská unie na své občany obou pohlaví vyzařovat. Vzniká-li dnes dojem, e Evropa ztrácí svou atraktivitu, nespočívá to podle našeho mínění jen v nedostatcích evropských institucí, nýbr také, a dost mo ná především, v nedostatečné anga ovanosti všech zúčastněných, a to jak politicky odpovědných činitelů tak i občanů, ve prospěch evropského projektu.

Ujímáme se dnes slova, proto e konstatujeme rozpor mezi cti ádostí ukutečnit evropský projekt a nedostatkem nutné základní orientace, který je charakteristický pro dnešní evropské dílo výstavby. Starostí nás naplňují chybějící zřetelnost cílů, minimalistické očekávání občanů, nejasnosti ohledně tvářnosti budoucí Unie a rozpory mezi plány a prostředky k jejich prosazení. K dlouho očekávané mobilizaci občanů mů e dojít pouze na podkladě upřímné opravdovosti.

Jsme přesvědčeni, e Evropa je více ne historickou vymo eností. Evropa musí zůstat nadějí: Jaký význam má vytváření institucí, kdy v sobě neskrývají naději, e budou demokratičtější, co přinese společná měna, kdy chybí sociální soudr nost a co je platné zpřístupnění světových trhů, kdy neexistuje naděje, e se jejich otevření dá realizovat odpovědně.

2. Co nás spojuje

K čemu zveme národy a národnosti střední a východní Evropy, kdy jim nabízíme členství v Evropské unii? Tato otázka "ethosu" - otázka morálních základů evropského projektu - je pro nás rozhodující. Jakou představu má Evropa o sobě? Jak bude vypadat koncepční příspěvek Evropy k politickému uspořádání světa? Podle našeho přesvědčení musí být ethos evropského projektu a ethos připravovaného rozšíření Evropské unie identické. To je rozhodující tím víc, e dnes nemáme ani společný jazyk, ani společnou kulturu či nábo enství. Naše společné přesvědčení musí vytvářet naše základy.

Vy aduje to od nás, abychom se rozpomenuly na základní hodnoty a principy uspořádání pro evropskou společnost. Odpovídají osobnímu a sociálnímu charakteru člověka a zároveň vytvářejí základní konsens, na kterém mohla vyrůstat dosavadní úspěšná věc Evropské unie: Mír jako to symbol této unie je pouze plodem těchto hodnot. Zachovat tento mír, k tomu je zapotřebí, abychom vynalo ili celé naše politické úsilí, a tento mír nepřijde a nezachová se sám od sebe. Je nutné jej nastolit a neustále zajišťovat. Taková je přinejmenším evropská zkušenost po druhé světové válce.

Zdá se nám proto důle ité pojmenovat základní hodnoty a zásady evropského projektu:

 1) Svoboda a subsidiarita
Politické uspořádání za absence svobody vede nutně k totalitní nadvládě a vzdává se zároveň potenciálu člověka, jemu je dána schopnost ke svobodným myšlenkám. Subsidiarita na sociální úrovni má stejný význam jako svoboda na úrovni personální.

 2) Odpovědnost a solidarita
Ústředním znamením lidsky důstojné společnosti je ochota jednotlivce převzít odpovědnost a usilovat o spravedlnost. Odpovídající společenský princip uspořádání spočívá v uznání solidarity, která ochrání společnost před zhoubným individualismen.

 3) Tolerance a pluralismus
Tolerance na personální úrovni je prvním předpokladem pro zvládnutí konfliktních potenciálů na základě etnických, kulturních či nábo enských rozdílů. Odpovídající společenský princip uspořádání spočívá v uznání plurality a rozdílnosti našich společností. Vzájemná výměna názorů, respekt před druhým a sblí ení protikladných pozic se tak stávají základními předpoklady pro zachování míru.

Jako křesťané jsme přesvědčeni, e tyto základní hodnoty a principy jsou pro celou Evropu vhodné jako krystalizační body konsensu hodnot a jako konkrétní kritéria pro společný politický postup.

Současně jsou tyto základní hodnoty a zásady rozhodující pro transparenci a další šíření evropské myšlenky. Proto musí jako daná kritéria nalézt koherentní uplatnění v jednotlivých oblastech politiky. Jen takto nebudou naši spoluobčané a spoluobčanky vnímat Evropu jako ohro ení, nýbr jako politický nástroj, kterým lze zvládnout budoucí výzvy všeho druhu a překonat obavy a nejistoty, které jsou spojeny s větší dávkou svobody.

Prostředkem k vytvoření identity zde mů e být vypracování evropské Charty základních práv, pokud se podaří ji právně závazně formulovat. Tato charta by musela obsahovat základní principy evropské demokracie a obyvatelé všech členských států by ji museli slavnostně přijmout (prostřednictvím přímých voleb, resp. zástupců lidu, podle tradice té které země). Evropská unie by tím měla mo nost pokárat tu či onu zemi, pokud by v ní došlo k odchylce od zásad stanovených v chartě, ke které by se mohli nechat svést jednotliví politicky odpovědní jedinci, kupř. rasistickými, cizincům nepřátelskými či antisemitskými výroky.

3. Evropská identita je identitou sociální

Ani v křesťanské tradici, ani v myšlenkovém bohatství osvícenství nenabyde jednotlivec svobody tím, e se izoluje od společnosti. Rozvoj vlastní osobnosti následuje z komplexního vztahu k jiné osobě, který spočívá na vzájemnosti. Pro společnost jako celek z toho vyplývá, e mír bez sociální spravedlnosti nemů e být trvalý. Přitom je třeba mít na zřeteli, e pojem sociální spravedlnosti mů e být definován rozdílně, v dy podle země a stavu hospodářského vývoje. Nepomíjející je však po adavek sociální spravedlnosti pro stabilní a výrazný hospodářský růst. Toto přesvědčení je v dějinách našich zemí tak hluboce zakořeněno, e evropská identita, ta dnešní i ta zítřejší, která by toto do hloubky nevstřebala, je pro nás nemyslitelná.

Odpovědní jedinci ve svazech a odborech, avšak té mnozí podnikatelé, kteří spolupracují v našich svazech, to ukazují ve své ka dodenní práci: hospodářská eficience, připravenost k soutě ivé konkurenci a z toho vyplývající tvůrčí síla, nejsou nijak neslučitelné s otevřeně formulovaným úsilím o sociální spravedlnost. Platí to i v kontextu globalizace. Na základě naší zkušenosti spočívající na křesťanském postoji bychom chtěli vyzvednout význam čtyř konkrétních podmínek, které mají vytvořit plodné napětí mezi ekonomii a sociální oblastí.

První podmínka se týká místa, které přiznáváme v našich společnostech znevýhodněným společenstvím, skupinám a jednotlivcům, resp. těm, kterým hrozí, ze budou vytlačeni na kraj společenosti. Uznání a tedy začlenění těchto společenských skupin (dlouhodobě nezaměstnaných, lidí bez přístřeší, tělesně posti ených, migrantů, adatelů o azyl) je nezbytné k pře ití všech a vy aduje přednostní přidělení dostatečných veřejných i soukromých prostředků. To vše však nestačí. V Evropě směřují nejúspěšnější strategie k opětovnému společenskému začlenění k tzv. “podílnické spravedlnosti”. Podílnická spravedlnost znamená novou korelaci práv a povinností pro sociálně podporované skupiny a ukládá společnosti odpovědnost takovéto podílnictví svobodně uskutečnit. Druhá podmínka, úzce spjatá s tradicí evropského společenského modelu, tkví v úspěšném sociálním dialogu. Sociální dialog na evropské úrovni dnes tvoří rámec a závazný vztahový bod pro plodný sociální dialog na národní úrovni. Není ovšem v ádném případě dostačující a zůstává daleko pozadu za nastolenými po adavky. Důvody zde nespočívají v institucionální, nýbr v politické rovině. Povzbuzujeme svazy zaměstnavatelů a odborů v našich zemích k zesílení spolupráce s partnerskými svazy v jiných zemích, aby tak zesílil sociální dialog na evropské úrovni. Zde by se mohly na základě vlastních mo ností chopit iniciativy - je dost vhodných polí působnosti.

Třetí podmínka se týká přepracování ustanovení týkajících se konkurence na úrovni Evropské unie. Rozvíjející se konkurenční soutě ivost v Evropě znamená inovaci a vytváření nových pracovních míst. Nará í ovšem na oprávněný odpor, který je zaměřený proti nedostatečné regulaci rámce konkurence, který v nynější formě funguje pouze na národní rovině. Zejména odmítnutí všeobecné daňově politické harmonizace podporuje nekalou soutě a zvětšuje nerovnost tím, e zvýhodňuje kapitálové obchody na úkor pracovních míst pro méně kvalifikované pracovní síly. Chybějící harmonizace se tak stává faktorem strukturální nezaměstnanosti.

Čtvrtá podmínka se týká vypracování nových zásad s ohledem na sociální spravedlnost. Rovnováha a dynamika, které panovaly po několik desetiletí po druhé světové válce, byly z velké části umo něny díky ústavnímu zakotvení sociálních práv, t. j. práv jednotlivce zaručených společností. Vzhledem k tomu, čeho bylo dosud dosa eno a k limitu státu-pečovatele musí být tato sociální práva přepracována a aktualizována. Nezbytné náklady nemohou být přenechány pouze různým veřejným korporacím, nýbr musí té , v souladu s principem subsidiarity, přejít z části do přímé sféry odpovědnosti občanů. V tomto smyslu by evropská Charta základních práv, je klade vysoké po adavky ohledně nových sociálních práv, mohla být důle itým symbolickým základem jak pro další vývoj Evropské unie, tak pro její mezinárodní identitu.

4. Odpovědnost Evropy za mír a spravedlnost ve světě

Odpovědna za velké zeměpisné objevy, v nich se ji rýsovala dnešní globalizace, nese Evropa té odpovědnost za nejhorší konflikty v dějinách lidstva. Přesto se zdá, e se dnešní Evropa spíše odvrací od tápajícího příklonu ke globálnímu světu, v něm stále více rostou vzájemná závislost, rizika, avšak té solidarita. Místo toho opětovně nará í, zmatena a nepřipravena, na krizové situace a na válku před vlastními dveřmi - neboť jen tak se dají popsat události na Balkáně.

Chce-li si Evropa opatřit politické prostředky k převzetí mezinárodní odpovědnosti ve slu bách míru a spravedlnosti, musí tak rozhodně učinit ve třech směrech:

 1) Dále rozvíjet mezinárodní právo a vytvořit světový pořádek, který je pro něj zárukou.

Evropa musí přispět zejména k tomu, aby byla definována kritéria a předpoklady, za nich by se jevily humanitární zásahy k ochraně lidských práv jako oprávněné. Zkušenosti posledních let nadto ukazují, e pou ití zbraní jako ultima ratio musí probíhat v dy soubě ně s předchozími opatřeními k prevenci konfliktu, s předvojenskými sankcemi, jako i s návaznými akčními plány pro vytvoření právního státu a civilní společnosti. Proto je třeba pohlí et na stabilizační pakt pro Balkán jako na šanci ve smyslu přípravy zemí střední a ji ní Evropy pro budoucí členství v EU. Byla by to jedna z výhledově nejslibnějších záruk trvalého míru na našem kontinentě a testem pro schopnost unie důsledně se zasazovat za mír.

Pro prosazení, teprve se rodící, společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie bude jistě zapotřebí velké rozhodnosti ze strany našich činitelů s politickou rozhodovací pravomocí. Zpočátku to zřejmě bude mo né jen za účasti některých členských států. Důle ité však je, e pro bezpečnost národů bere Evropa svůj osud aktivně do vlastních rukou, a nezůstává pasivním divákem.

 2) Zesílenou měrou potírat zaostávající vývoj.

Pokušení sebeuspokujícího ústupu je veliké, jak ukazuje i neustále klesající pomoc v oblasti rozvojové spolupráce. Spočívá na - mylné - představě, e pro vyřešení problémů zemí na ji ní polokouli stačí zdařilé začlenění do liberalizovaného světového trhu stačí. Globalizace sice mů e být nadějí pro vývoj v těchto zemích, nesmí být však zneu ívána jako alibi pro klesající solidaritu. Všechny země nepřinášejí stejné základní předpoklady a globalizace přispívá té k vytváření nerovností. Evropská unie musí přinejmenším i nadále vyvíjet stejné úsilí a pomáhat a zároveň se musí sna it, aby tato pomoc byla účinnější tím, e bude v příslušných institucích na multilaterální rovině hovořit pokud mo no jedním hlasem. Na úrovni státu jako i na úrovni nevládních organizací musí také dbát na zvýšený počet eficientních struktur bilaterální rozvojové spolupráce.

Přitom je důle ité, aby rozvojová spolupráce byla v Evropské unii koncipována a prováděna tak, aby se pomocnými akcemi skutečně potírala chudoba a aby státy, kterým je tato pomoc poskytována, zaznamenávaly reálný pokrok v oblasti demokracie a respektování lidských prav.

 3) Zvládnout a usměrnit globalizaci.

Veškeré mezinárodní krize poslední doby, ať u se týkaly nezávadnosti potravin, stability mezinárodních finančních trhů, ochrany ivotního prostředí či růstu organizované kriminality, svědčí o rostoucí diskrepanci mezi trhy, zbo ím, slu bami, kapitálem, soukromými organizacemi a celosvětovými komunikačními prostředky na jedné straně a mezinárodními regulačními orgány na straně druhé. Znamenalo by to, e Evropa podlehla pokušení čistě ekonomického způsobu myšlení, kdyby by se na mezinárodní úrovni nestala mluvčím reformy světového pořádku. Takovéto nové uspořádání světa by muselo, tam kde to je nutné, cílit na reformu institucí a mechanismů kooperace za účelem účinnější, demokratičtější a otevřenější spolupráce s rozvojovými zeměmi a se zeměmi ve stavu přechodu k průmyslově vyspělým státům.

5. Závěr

Vyzýváme naše politicky odpovědné činitele, aby s ohledem na evropské dílo výstavby zesílili své úsilí o opravdovost. Budou-li se před občany skutečnosti nadále zakrývat, nepůjde nic kupředu. Místo aby účastníci uzavřeli dohodu, její ustanovení jsou očividně nedostatečná, pova ujeme za smysluplnější uspořádat vládní konferenci v Nizze koncem roku 2000 naprosto otevřeně a zřetelně vylo it náročné výzvy spojené s rozšířením EU i za cenu hrozícího neúspěchu či konfliktní situace.

Je třeba mít odvahu a vylo it lidem v našich zemích, proč potřebuje Evropská unie skutečnou exekutivu, ani by tato exekutiva nahradila národní vlády. Takováto exekutiva, odpovědná Evropskému parlamentu, by byla striktně zavázána dodr ovat při své práci princip subsidiarity. Další krok k posílení exekutivy by měl spočívat v rozšíření pravomocí Komise.

Doufáme, e z úsilí o upřímnou opravdovost - je je podkladem tohoto textu - na cestě ke sjednocené Evropě zahrnující celý kontinent, se opět vyvine silná a integrativní německo-francouzská iniciativa.

V tomto duchu opravdovosti po adujeme evropskou Chartu, je by byla skutečně výrazem základních práv a mohla čelit novým náročným výzvám při dosa ení sociální soudr nosti v našich zemích.

Jsme si ovšem vědomi i toho, e vytvoření evropského uvědomění nemů e být výlučnou úlohou politických činitelů s rozhodovací pravomocí. Je to té úlohou naší. Proto adresujeme toto provolání všem hnutím, které sdílejí hodnoty a cíle našeho manifestu, abychom tímto způsobem společně přijímali toto uvědomění za vlastní. Proto se té obracíme na všechny členy našich svazů. Mohou svým postojem a svými - třebas skromnými - lokálními akcemi dolo it význam evropského uvědomění. Děje se tak ve znamení úsilí o otevřenost vůči druhému, bez ohledu na jakékoliv rozdílnosti a ochoty anga ovat se pro obecné blaho, na něm by měli podíl i nejchudší.

"Evropa hledá sama sebe. Ví, e svůj osud dr í ve vlastních rukách. Ještě nikdy nebyla tak blízko cíli. Dej Bůh, aby nepromarnila svou osudovou hodinu, poslední šanci ke svému dobru." (R. Schuman)

Jean Boissonat
Prezident Semaines Sociales de France

Prof. Dr. Hans Joachim Meyer
Prezident Ústředního výboru německých katolíků